Jdi na obsah Jdi na menu
 


O nás

Už jako malá jsem měla ráda psy. V mých deseti letech jsme se přestěhovali z bytu do domku a rodiče pořídili naši první německou ovčandu bez PP Astu. Asta byla spíše jen člen rodiny a hlídač, moc neposlouchala a preferovala jako svého pána mého tatínka. Po Astě přišla Baryna, znakatá německá ovčanda a můj první pes, který mě přivedl ke kynologii. Milovala jsem ji. Věnovala jsem se ji naplno, cvičila a došly jsme spolu ke zkoušce ZVV1. Šlo to samo. Bára byla skvělá, nasadila laťku hodně vysoko.  Měla povahu, jaká se dnes málo vidí. Byla vyrovnaná, pracovitá, oddaná, chtivá, temperamentní, blázen do jakýchkoliv aportů, nebojácná, sociální, bez reakce na jakýchkoliv hluk či střelbu, poslušná, na obranách razantní a s plnými zákusy. Kynologii jsem propadla a zajímala se o chov a povahy psů, ležela jsem v různých psích knížkách a se zájmem studovala knížky jako Chov psů, Poznej svého psa či Výcvik psa. Znala jsem vše nazpaměť a bavilo mě to. Tehdy jsem odchovala několik vrhů německých ovčáků a poté také černých trpasličích pudlíků po naší černé pudlici Amálce, která tehdy přibyla do naší rodiny.

Pak přišla rodina a děti, kynologie šla na čas stranou a já se věnovala plně jim a rodině. Po nějaké době však přišel čas na pořízení nového psího parťáka a já uvažovala, jaké plemeno si pořídím. Věděla jsem, že nebudu mít tolik času na výcvik a znakatí němečtí ovčáci mě přestali oslovovat. Nelíbilo se mi, jakým směrem jde chov, co se exteriéru, povah i zdraví týče. Narazila jsem na beaucerona. Pes podobný ovčákům, přirozený vzhled, dobré zdraví a předpoklady k výcviku. V roce 2008 jsem si přivezla svou první beauceronku Fanny a tím to všechno začalo. Začala jsem opět cvičit a následně i chovat, odchovala jsem na ni dva vrhy. V roce 2011 jsem si pořídila druhou fenu Nairu. Chtěla jsem fenu jiné krve než je Fanny. S Nairou jsem se též věnovala sportovní kynologii. Naira mi dala tři vrhy a z posledního jsem si nechala fenku Emmu, se kterou mám opět v plánu nějaké ty zkoušky, tak snad v rámci mých časových možností se nám něco podaří. V naší smečce máme též fenku border kolie, která plní jen roli rodinného společníka a mazlíka mých dětí. Odchovali jsme jeden a poslední vrh vrh malých borderek.

A jaký je můj cíl a přání v chovu? Prioritou je pro mě dobrá vyrovnaná povaha, chci psa, se kterým se bude "dobře žít" a dobře pracovat.  Oželím drobné nedostatky v exteriéru, ale neodpustím nevyrovnanost a bázlivost. Jsem čím dál více náročnější a pes či fena, kteří by byli bojácní, nemají u mě místo. Vím, že dobrá fena je základ chovu a předá štěňatům nejvíce, ale zároveň kladu velký důraz na výběr krycího psa. Není to mnohdy jednoduché. Abych byla úplně spokojená, musela bych znát psa a vidět ho osobně a ještě lépe i ostatní předky, ale takhle musím důvěřovat informacím, které dostanu. Odchov štěňat beru velmi zodpovědně, vím, že si procházejí různými vývojovými stádiemi, které je dobré znát a chovat se podle toho. Socializaci do té doby, než odejdou štěňata do nového domova, se snažím nepodceňovat a dát jim co nejvíce.